Jaro, to nejsou jen květy, ptáci a včely

Kdo má zahradu, jistě tuší, co mám na mysli. Ano, hmyz, mouchy, pavouky, motýly, pestřenky, všemožné brouky. Když to takhle řeknu, jedna část lidí se usměje a vybaví si buď druhy zajímavé, anebo přímo krásné. Druhá část se zaškaredí a začne vyjmenovávat pilouse, chrousty, osenice, píďalky, mery, vrtule, smutnice, mšice, nosatce, prostě všemožné škůdce rostlin, anebo rovnou komáry, ovády, klíšťata, mravence a další obtížný hmyz.

Často si ale za zmnožení škůdců může člověk sám, a ani ne tak tím, že by je málo hubil, ale tím, že jim vytváří dobré podmínky k vývoji a rozmnožování. Nám se docela osvědčilo mít zahradu dobře zapojenou, kde navazují keře na různé květiny a nikde není moc volné zeminy, ale dbáme, aby byla zahrada prostupná a kontrolovatelná. Ale pořád to něco chce. Hrabat, kypřit, hnojit, občas něco zrýt. Rostlinám, které loni trpěly, se obzvláště věnujeme. Pod lískovými keři, které měly červivé oříšky, ti červi, to jsou larvy nosatce lískového, je třeba hrabat trochu do hloubky, aby zakuklené larvy mohli hezky sezobat ptáčkové. Podobně pod třešní, kde zase řádí vrtule třešňová. No a keře, které napadají mšice, především rybízy, nenecháváme zahoustlé. Ale i tak je musíme stříkat. Ale chce to včas, jak se objeví krabatý list. Ale používám jen prostředek, který neohrozí poletující babočky ani pilné sousedčiny včely.