A už je po Velikonocích

Jak ten čas utíká! I když letos připadly Velikonoce na docela pozdní termín, i tak to uteklo. Svátky znovuzrození, jara, z náboženského pohledu připomínka utrpení Krista a jeho vzkříšení, provázelo letos opravdu jarní počasí. I když s jeho jistými vrtochy je třeba počítat ještě nejméně do poloviny května.

To, že všechno kvete, popřípadě odkvétá, nemusí znamenat, že budou plody, jablka, třešně, višně. Stačí vzpomenout na skromnou, popřípadě žádnou úrodu ovoce loni. Krásné květy tehdy skoro všude pomrzly. Dá se tomu nějak bránit?

Trochu snad. Například dávat při výsadbě přednost pozdnějším odrůdám ovoce, popřípadě vysazovat odolnější, anebo i méně obvyklé ovocné stromy a keře. Mám na mysli například roubovaný jedlý jeřáb nebo jeřáb černý neboli aronii. Jeřabiny syrové nemá rád každý, i když já tedy ano. A navíc jsou úžasným zdrojem vitamínů a dají se z nich dělat zavařeniny, nebo ze zmražených připravovat v zimě prospěšné a chutné čaje, přesněji odvary. Doporučuji přislazovat medem. Ten mám totiž taky rád.

A jeřáby velmi dobře odolávají jarním mrazíkům. Aspoň u nás zatím nikdy nepomrzly. A také mají tužší listy, takže pro mšice nejsou moc lákavé a nemusíme je tudíž stříkat tak často jako jabloně.