Řezat, stříhat, ale obezřetně. A nebát se!

Ono se to snadno řekne, ale ono se to musí umět, anebo o tom aspoň číst a přemýšlet. Je to podobné jako u kadeřníka, ani ten nestříhá jen konečky vlasů, ale vlasy prostříhává. Tak i koruny stromů je třeba prosvětlovat, a pokud zkracovat, tak pořádně, nejen větévky přesahující žádoucí tvar koruny. A s rozmyslem. Mně se osvědčilo začít s tzv. vlky, mladými výhony směřujícími vzhůru. To platí pro všechny ovocné stromy. A čas je právě nyní. A pak se ukáže, jak dál. Sotva toto dopíšu, vrhám se na jabloň a jeřáb a keře lísek. Hrušeň nemáme, tu zničila před léty rez. Na třešeň a další peckoviny je ještě brzo.

Jestli něco poradit, tak to, že je dobré řezat jen za bezvětří, nebo jen když je slabý vánek. A hlavně, větve musejí být suché. Po vlhké kůře uklouzne noha i žebřík, a ještě se do kalhot či vesty zatře všudypřítomná řasa zrněnka. Velké řezy se snažím ošetřit štěpařským voskem, ale lépe se mi pracuje s docela obyčejným latexem.

A ještě k tomu „nebát se“, myslel jsem to tak, že korigovat tvary stromů a keřů je možné vždycky. Jen se nebát! Rány po odřezání slabých výhonů a vlků zarostou poměrně snadno, ale rány po odřezaných silnějších větvích se v podstatě neuzavřou nikdy a je třeba je ošetřit, jinak se stanou branou pro houbovou infekci.

A když doprořežu, už mám hotovo? Kdepak. Teď je nejlepší čas na přihnojení. A nějakým hnojivem s vyváženým poměrem živin, jak se hezky říká.