Štědřenec, to je zlatý déšť

Když jsme se blížili k domu našich kamarádů, už zdálky tam cosi zářilo. „Není to štědřenec?“ A byl to štědřenec. Prý sotva před čtyřmi roky ho vysadili před okny, takový sotva půldruhametrový stromek, že by na něj mohl být pěkný výhled. Že bychom si dříve nevšimli? No, asi nevšimli, dosud jsme se asi netrefili do doby květu.

Nyní jsme výhled z okna opravdu ocenili, není jen pěkný, ale „přepěkný“. Stromek dost bujně roste, a jak bohatě kvete! Však není divu, pěstitelka ho nezapomíná pravidelně přihnojovat. Štědřenec u nás není neznámou okrasnou rostlinou, pěstuje se buď jako keř nebo stromek, dorůstá až do sedmi metrů. Pro krásné žluté převislé hrozny květů se pěstuje štědřenec odvislý, Laburnum anagyroides, kterému se právě pro ty zlaté visící hrozny říká zlatý déšť. Ostatně štědřenci se říká zlatý déšť i v jeho domovině, na jih od Alp. Možná leckdo již zaslechl, že se zlatý déšť říká forsytii, ale to není správně, pro ni je české jméno zlatice.

Nutno poznamenat, že všechny štědřence jsou jedovaté, zejména jejich květy a semena v luscích. Obsahují totiž silně jedovatý alkaloid cytisin. Pozor tedy na děti.

Ještě zajímavost, prý za Velké války, když nebylo co kouřit, to zkoušeli vojáci právě se štědřencem, ale moc se to zřejmě neujalo.