Asi poslední zahradní přestávka

Dlouho očekávaná zima přece jen přišla. Už to vypadalo, že bude třeba uvažovat o první zimní zálivce stromů a keřů. Tak zase ne. Po vlhkém podzimu a pár následujících sušších týdnech zasněžilo, přišla obleva, zapršelo, tak bude na chvíli klid. Za takovéhoto počasí opravdu není moc co dělat.

Ale už se dá myslet, a také kontrolovat uložené hlízy, cibulky a semena připravená na jaro. Jsou v suchu? Není sucho moc velké? Nemrzne v úložných prostorách? Už také prohlížím odlistěné koruny stromů, v jaké jsou kondici. Objevím-li ve starším stromě, v našem případě jabloni či třešni a za plotem ve vrbě nějakou dutinu, vždy se nejdřív leknu. Ale vzápětí si uvědomuji, že dutina může znamenat, a často znamená vítanou příležitost k hnízdění ptáků. Například brhlíka, strakapouda nebo šoupálka. A vlastně i starý umírající strom je prospěšný, je zase hostitelem larev různých brouků. Jenže naši jabloň zatím hynout nenecháme, proto každou prasklinu, co mi přijde nebezpečná, očistím a přetřu latexem.

Říkám si, že zahradu by přece nemusely tvořit jen krásné, mladé, pravidelné a výborně plodící stromy a keře. V trochu přírodně vedené zahradě, kde se líbí i ptákům a broukům, je veselo, aspoň podle mě. A krásně k tomu ladí slova Zdeňka Vermouzka, šéfa České ornitologické společnosti, že pozorování ptáků nás činí šťastnými.